Francie - Route des grandes Alpes
18 - 27.7.2014
Takže moje první zkušenost s Alpama byla ve Francii a to přímo v nejvyšší oblasti podél francouzsko-italských hranic na francouzské straně. S cestovní agenturou jsme projížděli slavnou alpskou silnici Route des Grandes Alpes. Neprojeli jsme ji celou ale pouze ty nejvyšší sedla. Začínali jsme v městečku Chamonix a skončili v Entrevaux
Měli sme to rozdělený na 7 etap. Každej den kolem 100 km. Není to moc, ale nejezdím se tam projet každej den po práci, takže bylo dobrý nikam nehnat a trochu vnímat tamní atmosféru. Taky je to dovolená, takže sem se tam nejel fyzicky zřídit. Trochu nám to ještě komplikoval každodenní déšť, takže některý sjezdy byly nepříjemný a na červenec fakt studený.
Poznal sem tu uplně jinej rozměr silniční cyklistiky. Zjistil sem, že na takhle dlouhý stoupačky z našich podmínek nejsme zvyklí, protože ujet tady 120 km znamená přejet dva kopce. Všechno je jednou poprvé a tenhle zájezd už napořád bude premiéra v Alpách a ty dojmy při výjezdech do prvních sedel a pocity při prvním nekonečným sjezdu už nic nenahradí.
Fotogalerie
Trasa 1
Chamonix - Les Houches - Sallanches - Cluses - Col de la Colombiére - La Clusaz - Col des Aravis - Flumet - Praz-sur-Arly
-
Délka - 112 km
-
Převýšení - 3034 m
-
Mapka
První den brzo ráno, jsme dorazili do Chamonix a přímo nad náma se tyčí masiv nejvyšší hory Evropy Mont Blancu. Po snídani sedáme na kola a vymotáme se s průvodci ven z města, aby sme náhodou někde nenajeli na dálnicu, protože bylo to tam celkem zamotaný. Všude samej kruháč. Byl to první a poslední den co sme vyjížděli všichni pohromadě a pomalu se rýsovaly výkonostní skupinky kdo s kým bude jezdit.
Po vymotání se z Chamonix jedeme po úbočí po takové malé rozbitější asfaltce do Les Houches. Po nepříjemném sjezdíku po opravované silničce přejedem na druhou stranu dálnice a pokračujem do Sallanches. Tady se rozdělujem do dvou skupin. jedna jede přímo do kempu asi 10 km a druhá pokračuje dál do Cluses. Pokračuju dál s druhou vykonější skupinou do Cluses, kde se napojíme na onu slavnou Route des Grandes Alpes a začnem stoupat na první sedlo Col de la Colombiére. Skoro měsíc jsem nejezdil, takže sem nebyl rozjetej a poslední tři kilometry byly utrpení. Navrchu byla pěkná restaurace, ale nic sem si tam nedával. Trochu jsem vydechl a jel jsem vstříc prvnímu alpskýmu sjezdu do La Clusaz. Zezačátku sem se trochu bál to pokřádně klopit do těch serpentýn, protože sem na to nebyl zvyklej, ale učil sem se rychle :-). Po perfektním zážitku ze sjezdu se celkem bez problémů navedem na stoupání do dalšího sedla Col des Aravis. Všechno je pěkně značeno. Následující stoupání už není tak dlouhý, ani tak prudký. Asi po 11 km plynulýho stoupání po pěkné asfaltce přes louky a údolí se ocitám v sedle asi 1450 m vysoko a tady dvě hospody. Dám si spolu s dalšími účastníky zájezdu francouzský double expesso a vyrážíme si užít další sjezd do městečka Flumet. Tento sjezd byl mnohem záživnější. Serpentýny byly opravdu ostrý a hustě za sebou. Ve Flumetu sme na sebe počkali a dojeli ještě do asi 5 km vzdálené obce Praz-sur-Arly, kde jsme měli kemp.
Trasa 2
Praz-sur-Arly - Col de Saises - Villard sur Doron - Beaufort - Cormet de Roselend - Bourg St. Maurice
-
Délka - 78 km
-
Převýšení - 2444 m
-
Mapka
Druhej den chcalo jak z konve. Pršelo celou noc a ráno déšť neustával, takže sme nějak za děště sbalili stany, hodili na sebe teplejší hadry na kolo a čekali co bude. Tak po půl hodině čekání nám došlo, že pršet nepřestane. Měli sme 2 možnosti. Buď dobrovolně promoknout durch pláštěnka nepláštěnka, protože lilo fakt hustě...nebo druhá varianta první sedlo objet busem a doufat, že časem přestane. Nakonec to dopadlo tak, že všeicni jeli busem a vstříc totálnímu chcancu vyjelo pouze 5 ortodoxních bláznů co si asi libují v dešti včetně mě :-).
Vyplouváme jak na lodích zpět do městečka Flumet a těsně před ním nás cedule posílaj doleva na další alpský sedlo Col des Saises. Stoupání je poměrně plynulé nijak prudké. Kvalitu asfaltu bych na zdejší poměry čekal lepší. Tady běžně jzdí auta, takže silnice je místama pěkně rozpraskaná a hrbatá. No po pár kilometrech mokrýho stoupání jsme navrchnu. Nikde ani noha. Čekáme na zbytek a mezitím mě oklepala taková kosa, že sem myslel, že se nudržím na kole. Hned jak jsme všech 5 pohromadě, vyrážíme dolů směr Villard sur Doron. Tenhle sjezd asi nejhorší zážitek ze zájezdu. Furt chcalo a myslel sem že zmrznu. Navrchu bylo tak 8 stupňů. Jak sme sjeli tak o 800 metrů níž, už bylo dobře. Mraky se začaly protrhávat a dojeli jsme k autobusu, kde už byli všichni. V autobusu vládla taková ponurá atmosféra, kvůli počasí.
Nakonec se sebrali všichni a vstříc hlavnímu dnešnímu výjezdu jsme vyrazili opět společně. Následoval teda výjezd z města Beaufort na vysokohorskou přehradu Lac de Roselend a následně do sedla Cormet de Roselend. 20,3 km stoupání o průměru 6%. Nádherná záležitost. Zbytek cesty výjezd i sjezd byl naštěstí za sucha, takže už to bylo o něco veselejší. Sjezd ze sedla do města Bourg St. Maurice měl 30 km a táhnul se hlubokým zaříznutým údolím po takové místy fakt úzké silničce zařízlé ve skále. Kvalita povrchu nebyla nijak dokonalá, jak si každej představoval. Místy super, ale jinak celkem srovnatelný s našema silnicama. Přijeli sme do kempu, kde se rozbalily stany a následně se opět vydatně rozpršelo a nepřestalo až do rána.
Trasa 3
Modane - Termignon-la-Vanoise - Mont Cenis - Col de Madeleine - Modane
-
Délka - 83 km
-
Převýšení - 1914 m
-
Mapka
Na dnešní den byla původně naplánovaná největší výzva zájezdu a to 45km stoupání na nejvyšší sedlo alp Col de l´Iseran téměř 2800 m.n.m. Bohužel opět vydatně pršelo a tentokrát to vzdali i ti ortodoxní blázni. Navrchu jsou prej 2 stupně a sněží, takže na žiletkách sme nechceli riskovat. Dva slováci tam měli treky a jediní do toho šli. Jak se vrátili říkali, že tam žádnej sníh nebyl. Tohle mě dost mrzelo, že sme se o tohle nechali připravit, ale nedá se nic dělat. Třeba někdy jindy :-)
Nakonec se necháme do místa následujícího kempu zavézt autobusem. Kolem 11. hodiny přestávalo pršet, tak průvodci vymysleli náhradní kratší variantu a to výjezd na sedlo Col du Mont Cenis na kterém je nádherná další přehrada Lac du Mont Cenis. Rozhodně sme se taky nenudili. Vyrazili jsme teda z městečka Modane, kde byl kemp. Přímo odtud už je krásně značenej jak l´Iseran, tak i Cenis, takže člověk se hned zorientuje. Až nahoru vede v podstatě hlavní silnice, ale moc aut nejezdilo, takže cesta byla klidná. Stoupání bylo kolem 6 - 8% po pěkné široké slinici. Navrchu sme na sebe počkali, nafotili nějaký vrcholovky a následně stejnou cestou zpět. Pod kopcem byl ještě celkem čas, tak sme ve třech vyrazili ještě směrem na Col de l´Iseran, kterej sme měli původně jet. Tímto směrem sme se dostali na takový nižší předsedýlko Col de Madeleine něco přes 1700 m.n.m. Tady sme to otočlili a pádili zpět do Modane do kempu. Zpáteční cesta byla perfektní týmová spolupráce. Fučel protivítr jak sviňa a aktivně jsme se střídali na čele a dávali si slušně do těla. Tohle se mi moc líbilo.
Trasa 4
Modane - Saint-Michel-de-Maurienne - Col de Télegraphe - Valloire - Col du Galibier - Briancon
-
Délka - 93 km
-
Převýšení - 2328 m
-
Mapka
Čtvrtý den nás čekal asi nejslavnější kopec Tour de France a další alpský mohykán Col du Galibier na kterej se jede ještě přes sedlo Col du Telegraphe, takže to budou dvě mouchy jednou ranou. Ráno samozřejmě zase vydatně chčije, ale tentokrát už se nenechám zvyklat a vyrážím, i kdyby padaly trakače.
Opět vyrážíme pouze 4 lidi a zbytek jede autobusem do dalšího kempu a dají si to z druhý strany tam a zpět. Byla fakt zima a vyrazit do toho deště byl teda humus. Vyjíždíme Z Modane směrem na St. Michel de Maurine odkud už je značenej výjezd na Telegraphe a Galibier. Asi po hodině přestalo pršet a začínáme se škrabat na Col du Telegraphe asi 12 km a do městečka Valloire, které je po cestě mezi těma dvěma sedlama. Zde si dáme kafe a něco malýho sníme. S chutí se zakousnem do pedálů a stoupáme parádní silničkou na Galibier nádhernou měsíční krajinou. Kopec je to opravdu výživnej teda a dlouhej. Navrchu se hrdě vyfotíme u vrcholových cedulí a potkáváme se s ostatníma členama výpravy, co jeli z druhý strany. Navrchu je mlha jak mlíko a zima jak v rasovně, tak se jen trochu porozhlídnu, že sem tady a rychle dolů na druhou stranu. Jakmile jsem sjel pod mlhu, na druhý straně sedla svítí slunko a je nádherný polojasno. Po dlouhý době jsou krásný výhledy, tak fotím jak blázen. Po cestě při sjezdu do Brianconu přejíždím ještě přes další známý sedlo Col de Lautaret, kde jsou taky přípomínky proběhlých Tour de France. V Brianconu sem se ubytoval v kempu a konečně užíval jeden pěknej slunečnej večer a suchou noc.
Trasa 5
Briancon - Col d´Izoard - Guillestre - Col de Vars - Barcelonnette
-
Délka - 113 km
-
Převýšení - 2838 m
-
Mapka
Páté ráno bylo nejpříjemnější z celýho zájezdu. Probudili jsme se po suché noci do krásnýho slunečnýho dne. Toho se samozřejmě muselo využít, tak nebyl čas ztrácet čas a vyrážíme z města Briancon vstříc hlavní dnešní výzvě v podobě Col d´Izoard a následně Col de Vars. Nejlepší na tom je, že Col d´Izoard letos jeli závodníci Tour de France asi 3 dny před náma a zároveň to byl letošní nejvyšší bod celé Tour. Při výjezdu byla všude čerstvě počmáraná silnice známými jmény silniční cyklistiky. Musím říct, že tenhle kopec byl ten nejlepší ze všech, kterej sem tady zatím jel. Fantastická úzká silnice plná serpentýn, žádný vražedný stoupání, prostě radost z jízdy byla dnes absolutní. Dosti tomu taky přidalo pěkný slunečný počasí.
Nahoře v sedle, jsme pořídili pár senzačních fotek a jásem si tam dokonce musel koupit kompletní cyklistickej mundůr jako upomínku na tento nezapomenutelnej kopec a vůbec Francii jako takovou. Trochu ještě počumím a pustím se do sjezdu k městečku Guillestre. Sjezd byl taky úžasnej. Podél hlubokýho údolí se silničkou vybombenou do skály. Před městečken před koncem sjezdu na nás čekal autobus, aby sme se mohli popřípadě posilnit před výjezdem na další sedlo Col de Vars, které už není tak známé, nicméně má taky přes 2100 m.n.m. Stoupání na druhý sedlo začalo nezvykle z ostra hned ze začátku. Prvních pár kilometrů bylo kolem 8 - 10%, ale zase druhá polovina a konečný dojezd do sedla už byl mírnější. Navrchu Col de Vars prej měli točit pívo do půllitru, ale vypadalo to liduprázdně a zrovna poklízely židle. Nám to bylo stejně jedno, protože sotva sem dojel nahoru, tak začalo celkem pěkně pršet, protože už dlouho nepršelo. Skoro celej den :-). Následující sjezd byl teda opět sprcha a ani si ho moc nevybavuju, protože sem byl z toho celkem nasranej, byla zima, stříkala mě voda do ksichtu a viděl sem houby přes brýle, takže sem zarytě čučel do silnice, abych někde nezajel do škarpy. Po příjezdu do kempu v městečku Barcelonnette ještě asi na půl hodiny vysvitlo slunko, ale po večeři se opět spustil zahradnickej děšť, kterej vydržel celou noc až do 10. hodin dalšího dne.
Trasa 6
Les Thuiles - Barcelonnette - Jausiers - Col de la Bonette - Jausiers - Barcelonnette - Les Thuiles
-
Délka - 78 km
-
Převýšení - 1784 m
-
Mapka
Probouzíme se do deštivého rána. Dnes mohl být odpočinkový den, ovšem za městečkem Barcelonnette se drápe klikatá silnička až do výšky 2802 m.n.m. na majestátný Col de la Bonette, což by měla být nejvýše položená silnice v Evropě. Jelikož v 9 ráno ještě vydatně pršelo, začínal jsem propadat panice, že další velká ryba bude pasé. Sice bych jel za každýho počasí, ale nechtěl sem absolvovat 30 km stoupání v mlze a dešti.
Naštěstí se počasí smilovalo a kolem desáté dopoledne přestávalo pršet a začala se trhat oblačnost. Sedáme na kola a jedem vstříc nejvyššímu bodu zájezdu. Stoupání začíná v Jausiers a zezačátku je to příjemný stoupání po široké silnici kolem 6%. Po pár kilometrech se začne značně zužovat. Příroda a okolí je tady naprosto úžasný a silnice má dokonalej povrch. Asi za polovinou stoupání už začíná trochu přituhovat sklon a místy to jde i k 10%. Okolí se pomalu začíná měnit v kamenitou měsíční krajinu a přibližně 3 km před cílem už je vidět onen Cime de la Bonette. Nejhorších je asi posledních 300 metrů. To se najednou postaví silnice bouchne vás do čela a zoufale hledáte lehčí převod, který už není k dispozici. :-). Samozřejmě každej už se tam nějak vyškrabe, i kdyby to měl vyjít pěšky.
Během výšlapu nahoru se udělalo nádherný polojasno a měl jsem krásnej výhled na Alpy. Že mě navrchu dneska bude čekat takováto odměna, tomu sem ráno vůbec nevěřil. Těžko říct, co bylo lepší jestli Izoard, nebo Bonette. Každopádně tyhle dvě sedla byly bezkonkurenčně nejlepší ježdění. Navrchu jsem chvíli obdivoval nekonečnou plochu Alpskýho pohoří 360° kolem sebe, kam jen oko dohlédne. Po kochačce sem navlíknul dlouhý rukavice, návleky na kolena a vyrazil stejnou cestou dolů. Nezapomnutelnej fičák dolů, kterej byl tak dlouhej, že sem nechápal, jak sem to mohl jet nahoru. Dole jsem si trochu prošmejdil městečka Jausiers a Barcelonnette, vyzkoušel zdejší zmrzlinu, nějaký pívo a vrátil se zpět do kempu.
rasa 7
Les Thuiles - Barcelonnette - Col de la Cayolle - Guillaumes - Entrevaux
-
Délka - 93 km
-
Převýšení - 1921 m
-
Mapka
